Mohli bychom začít třeba bylo nebylo, ale tady bylo. Na začátku jeden telefonát... „nechcete Trabanta?,“ odpověď  byla: nechci!  Ale tenhle má jen 724 km najeto. Chci! Tak se jelo na obhlídku. Garáž u prvorepublikové vily byla zarostlá křovinami, takže nejdříve nastaly zahradnické úpravy. Po otevření vrat, která minimálně 30 let nikdo neotevřel, tam stál… Trabi, sen všech Jürgenů, Uli apod. za bývalé DDR. Pod nánosem prachu  byl zcela kompletní , včetně drobné výbavy apod.  Vzhledem k tomu, že místnost neměla žádná okna, tak sluníčko a ultrafialové paprsky nevykonaly zkázu na gumových částech.  Gumy byly ještě zpola nafouklé, původní, jak je vidět na číslech pneu a kupní smlouvy z Mototechny, navíc ještě se „špuntama.“

Za předním oknem je stále nalepen papírek z vlaku, co ho dovezl. Místo určení  - ČSSR . Ptáme se na jeho osud. Dcera majitelky vypráví: „máma v roce 1974 ovdověla, my byli s bráchou malí, tak se máma rozhodla , že si udělá řidičák . Nejprve ale chtěla mít auto. Jediné, co bylo hned, byl Trabant, ale ten stál v Bratislavě . S příbuzným se tam vypravila a Trabanta 5. června  1975 koupili. Příbuzný ho dovezl do Prahy a zaparkoval  do garáže. Máma pak chodila do autoškoly, řidičák udělala, ale nikdy nenašla odvahu řídit. Tak Trabant stál zaparkovaný v garáži až do jejího skonu. Nikomu nedovolila s ním jezdit. Potud vyprávění dcery bývalé majitelky.

Trabanta jsme koupili, naložili a v naší společnosti vyčistili, zpojízdnili a připravili pro někoho, kdo ho bude mít rád. Netřeba zdůrazňovat, že jeho hodnota je hlavně v původnosti a nicotném nájezdu kilometrů. Trabant nemá klasickou SPZ, přišel o ni při čistkách v depozitu, nicméně původní VTP je společně se servisní knížkou, záručním listem a nákupní fakturou k vozu.

Auto je plně pojízdné bez závad, připraveno k vystavení a k radosti. O prodejní ceně se můžete v případě vážného zájmu informovat na  emailu  : prodej@autogalerie.cz  naší společnosti.